Hlavní témata

Rituální vraždy

Hypervisibilita lidí s albinismem je v Zambii zdrojem mnoha kulturních mýtů a pověr. Tou nejrozšířenější je, že lidé s albinismem nejsou lidské bytosti, ale duchové (mwavi), kteří přinášejí kletbu a neštěstí do rodiny, potažmo celé komunity. Zambie se od roku 2015 potýká s rostoucím počtem únosů, mrzačení a rituálních vražd albínů, ve většině případů bezbranných dětí. Části jejich těl slouží k výrobě magických amuletů, které mají jejich majitelům zajistit bohatství, moc či prestiž. Zatímco tyto vraždy jsou nejčastěji páchány rodinnými příslušníky obětí ještě na území Zambie, části těl jsou pašovány prostřednictvím sítě organizovaného zločinu do sousedních států – Malawi, Tanzanie a Mosambiku. K největšímu počtu rituálních vražd albínů přitom dochází v příhraniční Východní provincii, nejchudším regionu Zambie. Oběti útoků, pakliže se jim podaří vyváznout, žijí i nadále v permanentním strachu o život, neboť pachatelé nebývají v drtivé většině případů nijak trestně stíháni ani potrestáni. Děti po útoku bývají umístěny do státních sirotčinců, kde sice získají dočasnou ochranu, na druhou stranu jsou ale vytrženy z přirozeného prostředí rodiny, protože musejí přerušit kontakt s rodiči a sourozenci.

Většina postižených rodin žije na hranici extrémní chudoby, či dokonce pod ní. Nemohou si dovolit zajistit vzdělání pro své děti, protože bezpečí a péče o zdraví má pochopitelně prioritu. Rakovina kůže a očí je nejčastější příčinou jejich předčasných úmrtí. Albíni v Zambii se dožívají v průměru pouhých 40 let, což je o 22 let méně než je celostátní průměr. Důvodem je nedostupnost lékařské péče a nedostatek ochranných prostředků. Rodinám chybí také prostředky na školní pomůcky, školní uniformy, nebo byť jen dioptrické brýle nezbytné pro čtení a psaní ve škole. Přitom právě vzdělání je vstupenkou do kvalitnější budoucnosti, bez každodenního strachu o přežití.

Zranitelné děti

Život s albinismem je v Zambii velkou výzvou. Tisíce dětí s albinismem vyrůstají v atmosféře strachu, odmítání a pohrdání. Potýkají se s řadou problémů, včetně komplikovaného rodinného zázemí, života v chudobě, omezeného přístupu ke vzdělání, zažívají společenskou stigmatizaci, šikanu ve škole, sociální vyloučení a izolaci. Ti šťastnější, kterým se dostalo lásky a podpory ze strany rodiny, se s obtížnými životními výzvami vyrovnávají lépe. Ti méně šťastní, kteří byli buď zavrženi svými rodinami, nebo přežili rituální útoky, žijí ve státních sirotčincích bez jasné budoucnosti. Nejzávažnějším problémem však zůstává nedostatečná ochrana jejich práva na život. Děti s albinismem (a jejich matky) žijí v neustálém strachu z pronásledování, únosů, rituálního zmrzačení nebo dokonce vraždy. Jejich obavy jsou bohužel více než oprávněné, protože 80 % všech rituálních útoků v Zambii je spácháno na dětech.

Problematické mateřství

Být matkou dítěte s albinismem nebo matkou s albinismem přináší do života žen a dětí v dnešní Zambii mnoho problémů. Matky se musí vyrovnávat se společenským stigmatem a vyloučením, a to jak v rámci své rodiny, tak v širší komunitě. Rozšířené přesvědčení, že dítě s albinismem je důsledkem nevěry nebo zdrojem rodinného prokletí, často vede k tomu, že je matka (a dítě) svým manželem odmítána. Být svobodnou matkou dítěte s albinismem je často spojeno s rizikem života v chudobě. Kvůli přetrvávající marginalizaci a diskriminaci zaujímají tyto matky v Zambii nejnižší socioekonomickou úroveň. Ve venkovských oblastech, zejména ve Východní provincii, žije většina z nich na hranici extrémní chudoby, což následně zvyšuje zranitelnost jejich dětí vůči rituálním útokům. Tyto ženy, opuštěné svými manžely a rodinnými příslušníky, nemají mnoho možností. Mohou se buď spoléhat na vlastní síť příbuzenské solidarity, nebo se pokusit o nový sňatek. Ty, které neuspějí ani v jednom případě, se dostanou do pasti nelegální prostituce. Matky samoživitelky obvykle nemohou pracovat na plný úvazek, protože na nich leží nepřiměřeně velké břemeno péče o děti, včetně doprovodu dětí do školy, aby zajistily jejich bezpečnost. Vstoupit do nového manželství není snadné také kvůli sociálnímu stigmatu. Navíc to bezpečné ani pro samotné dítě, kterému hrozí, že bude novými členy rodiny rituálně napadeno nebo zneužito.

Posvátní albíni v Beninu

Benin je kolébkou tradičního náboženství vodun (vúdú), které je od 90. let 20. století vedle křesťanství a islámu oficiálním náboženstvím země. Fonové a další etnické skupiny žijící v jižním a středním Beninu uctívají stovky různých božstev – vodun. Jedním z nich je Segbo-Lissa, stvořitel všech lidí, včetně lidí s albinismem. Lidé s albinismem jsou obecně považováni za posvátné osoby s mimořádnou duchovní mocí odvozenou od božstva stvořitele. Jejich označení Lissa odkazuje na hierofanii božstva Lissa na Zemi. Na rozdíl od Zambie, kde jsou lidé s albinismem veřejně stigmatizováni, pronásledováni, rituálně vražděni a mrzačeni, jsou lidé z Beninu sociálně integrováni prostřednictvím tradičního náboženství vodun, které jim nabízí nejen ochranu před nebezpečím (duchovním i fyzickým), ale také naplnění jejich životního údělu. V jižním Beninu se věří, že lidé s albinismem, a tedy i božstvo Lissa, které zastupují, přinášejí prosperitu, zdraví, materiální bohatství a duchovní ochranu. Na rozdíl od jejich protějšků v Zambii, kteří žijí na okraji společnosti v neustálém strachu o svůj život, posvátní albíni v Beninu žijí v míru, plně si vědomi své vlastní výjimečnosti a speciálního postavení v beninské společnosti. Vodun magie však může být využívána k dobrým i špatným účelům, podle záměrů rituálního specialisty, který ji používá. Proto se objevují sporadicky také zprávy o zneužívání lidí s albinismem k rituálním účelům, zejména pak v jihozápadní provincii Beninu. Tyto incidenty bývají spojovány s černou magií vodun (vúdú) zvanou Hennessy.